| Další informace k vyšetření: |
Deoxyribonukleová kyselina je přirozeně nalézána přinejmenším ve třech různých formách: v pravotočivé dvouvláknové
konformaci (dsDNA), v levotočivé dvouvláknové konformaci (Z-DNA) a jednovláknové konformaci (ssDNA). Všechny formy
obsahují determinanty, proti kterým mohou být produkovány protilátky. Autoprotilátky proti dsDNA a ssDNA jsou běžně
nalézány u pacientů s autoimunními chorobami. Protilátky proti ssDNA (proti nukleotidovým bázím molekuly DNA) nejsou
specifické pro určité onemocnění, nacházejí se u pacientů s revmatoidní artritidou, SLE, systémovou sklerózou a
ostatními neimunologickými poruchami. Jsou hlavní složkou většiny anti-nukleárních protilátek (ANA´s), které poskytují
při použití metody nepřímé imunofluorescence homogenní vzor. Protilátky proti dsDNA jsou protilátky proti
nukleosid-fosfátové ose molekuly DNA. Jsou méně obvyklé než protilátky proti ssDNA, ale jsou klinicky významnější ze
dvou hlavních důvodů. Za prvé: vysoké titry protilátek proti dsDNA jsou prakticky vždy nalézány pouze u pacientů se SLE
a za druhé: titry protilátek dobře korelují s aktivitou choroby. To poskytuje důležitý marker pro vývoj i závažnost
onemocnění a pro stupeň odpovědi na jakoukoliv následnou léčbu. Pro stanovení anti-dsDNA se používá bičíkovec Crithidia
luciliae, používaný jako substrát pro metodu nepřímé imunofluorescence, je citlivým a specifickým materiálem pro
screeningový test. V těle bičíkovce se nachází organela zvaná kinetoplast, což je obří mitochondrie obsahující dsDNA,
ketrý neobsahuje histony a ostatní savčí nukleární antigeny. Výhodou C.luciliae, které jsou základem pro screeningové
testy na protilátky proti dsDNA, je jejich specificita způsobená stavbou kinetoplastu.
Detekci anti-dsDNA protilátek je také možné doplnit o vyšetření ELISA testem.
|